UOOU a IP kamery

 ÚŘAD PRO OCHRANU OSOBNÍCH ÚDAJŮ 

K PROBLÉMŮM Z PRAXE

č. 3/2008

říjen 2008

K problematice provozu webových kamer přenášejících obraz na veřejně přístupné webové stránky z hlediska zákona o ochraně osobních údajů

Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“) se v rámci své činnosti stále častěji, zejména při poskytování konzultací, setkává s problematikou využívání webových kamer¹⁾. Tyto kamery jejich provozovatelé umísťují na nejrůznější místa; na náměstí obcí, do prostor koupališť a bazénů i jiných sportovních areálů, do kostelů, restaurací, škol, ale i do soukromých obydlí. Veřejnost často využívá webové kamery umístěné na důležitých dopravních tepnách, jejichž prostřednictvím každý může on-line sledovat aktuální stav dopravy, nebo na horách, kde je hlavním účelem sledování aktuálního stavu počasí, případně webová kamera sleduje panoráma města či jiných turisticky atraktivních míst za účelem podpory turistického ruchu. Pro úplnost je třeba zmínit i webové kamery instalované fyzickou osobou do obydlí (pokoj, ložnice, koupelna) většinou za účelem „zviditelnění se“²⁾.

S ohledem na stále rostoucí oblibu používání webových kamer ze strany soukromých i veřejných subjektů považuje Úřad za vhodné se k tomuto tématu vyjádřit z pohledu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, neboť v řadě případů jsou osoby z obrazu přenášeného danou webovou kamerou určitelné³⁾.

Webové kamery jsou díky všeobecné dostupnosti svého vysílání označovány jako OCTV (Open Circuit Television), na rozdíl od CCTV (Closed Circuit Television), tj. uzavřených televizních okruhů, kde je obraz přístupný pouze tomu, kdo je připojen přímo do CCTV okruhu. Ve většině Úřadem posuzovaných případů se přitom jedná o webové kamery, které nenabízejí opravdový přímý přenos, ale „pouze“ obnovující se fotografie v nastavitelném časovém intervalu, a zpravidla nedochází ke zpřístupňování záznamů prostřednictvím internetu.

Z hlediska zpřístupňování pořízeného záznamu lze z pohledu možného dopadu na problematiku ochrany osobních údajů hovořit o dvou rozdílných situacích:

1. Záznam obrazu pořízený webovou kamerou není zpětně přístupný prostřednictvím internetu (dále také „webová kamera bez záznamu“)

Úřad se již dříve zabýval problematikou zpracování osobních údajů prostřednictvím kamerových systémů se záznamem (viz zejména Stanovisko č. 1/2006 Provozování kamerového systému z hlediska zákona o ochraně osobních údajů⁴⁾). S ohledem na názor vyjádřený v uvedeném stanovisku lze konstatovat, že pokud dochází prostřednictvím webové kamery k přenášení obrazové reprodukce vnější reality na internet bez uchování záznamu tamtéž, nejedná se o zpracování osobních údajů ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., neboť nejsou naplněny podmínky § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb.⁵⁾ V těchto případech jde „pouze“ o přímý přenos událostí, u kterého chybí možnost dalšího zvláštního využití, zejména třídění a systematizace získaných informací. I v těchto případech však může být závažně zasaženo do soukromí osob, které jsou kamerou zaznamenány a jejichž chování je tak zpřístupněno neomezenému počtu osob. V takovém případě poskytují dotčeným osobám ochranu příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (případně jiné relevantní právní předpisy). Přesto Úřad apeluje i na provozovatele webových kamer bez záznamu, aby subjekty, které se pohybují v dosahu těchto technických prostředků, informovali o tom, že daný prostor je monitorován webovou kamerou. Dále lze doporučit využití všech technických prostředků, kterými lze zajistit, aby monitorované osoby nebylo možné identifikovat a aby provozovatelé webových kamer věnovali pozornost způsobu a ochraně přenášených informací.

2. Záznam obrazu pořízeného webovou kamerou je zpětně přístupný prostřednictvím internetu (dále také „webová kamera se záznamem“)

V tomto případě jde zjevně o zpracování osobních údajů ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., protože nelze nalézt žádný relevantní rozdíl mezi stavem, kdy je záznam uchováván na záznamovém zařízení provozovatele, jako je pevný nebo kompaktní disk, a případem, kdy je záznam přenášen, uchováván na počítači a je dostupný prostřednictvím internetu komukoli. Obecně lze konstatovat, že v případě, kdy dochází ke zveřejnění osobních údajů, se potenciálně zvyšuje závažnost jednání z hlediska možného zásahu do soukromí subjektů údajů, jejichž data jsou tímto způsobem zpracovávána. Ten, kdo rozhodl, že záznam obrazu z webové kamery bude zpřístupňován prostřednictvím internetu, tedy správce osobních údajů, je tak povinen dodržovat veškeré povinnosti, které mu zákon č. 101/2000 Sb. stanovuje (viz zejména zmíněné stanovisko č. 1/2006).

Některé webové kamery se záznamem, jak již bylo výše zmíněno, neumožňují sledovat kontinuální pohyb osob, ale přenášený obraz je zaznamenáván ve formě obrazových snímků v nastavených časových intervalech. V těchto případech se rovněž jedná o zpracování osobních údajů ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb.

Úřad také považuje za vhodné upozornit na situaci související s provozováním webových kamer, kdy jakákoli osoba odlišná od provozovatele využije technickou možnost, kterou s sebou webové kamery přinášejí, a pořídí si záznam na internetu zveřejněných dat. Bez ohledu na to, zda se jednalo o webovou kameru se záznamem či nikoli, se taková osoba při dalším zpracování zaznamenaných údajů (pokud nejde o zpracování výlučně pro osobní potřebu dané fyzické osoby – viz § 3 odst. 3 zákona č. 101/2000 Sb.⁶⁾) stává jejich správcem a je povinna dodržovat všechna relevantní ustanovení zákona č. 101/2000 Sb.

Poznámka: